Vokousaný nechty

Fekál - punková kapela hrající hovno a o hovně

Horkýže Slíže - recenze

Jsem plný emocí, nemocí, mohu mluvit a to mě trápí, žena mě trápí. Je ráno, spolužáci se potí, dívajíc se na sebe, tropí primitivniny. Je ráno, 8:00 a já, nahý, s půl litrem coca-coly sedím u hmatatelného posloupného evolučního důkazu našich výpočetních elit...

Ano, nějakých 6 dní před vypuknutím citově-emocionální erupce v podobě krátkodechého úniku od edukačních činitelů (jak živých-tak neživých), jsem se rozhodl, že si zakoupím záchodově vypadající kus papirusu, který mě opravňoval dne 22.5 vejít do útrob místa, dýchajíc na mne, jeho historická sláva a čest- Kulturní centrum Musilka. Konal se koncert kapely Horkýže Slíže. Byl to již druhý koncert po sobě v neplánovaném mikro intervalu jednoho měsíce (alias dvojkoncert) a přesto se na něj dostavil velký počet nepříliš vhodně vypadajících vrstevníků, popřípadě vrstevnic (čáry, spojující dvě místa se stejnou nadmořskou výškou - levé a pravé ňadro). Co se týče žen, měl sem zde vytyčený i druhý cílový futuristicko-kopulační zdroj. Měl sem se setkat s jedou dívkou, které se můj směšný, tolikrát odmítaný oblyčej, líbí (asi - vše je relativní). Ale nepřišla (vše je relativní). Asi byla v Brdech, nebo se vyjadřovala proti zrušení KSČM v Praze. Nevím, chyběla mi...

Přšel sem, unaven po sportovně-sokolově časově nenáročném vyžití. Tak tak sem stihl oficiální začátek, který provázel mnoho otazníků: bude to stejně dobré, jako před měsícem? Vyjádří se Topolánek pro, či proti zrušení KSČM ( vyjádřil se proti, chlívák). Bude tam ta krásná dívka? Jak se budu chovat? Mám si dát vlasy přes oblyčej, aby mě měla ráda? Proč krásné holky chodí s homosexuálníma egocentrickýma jedincema z vedlejších tříd? atd...atd...Vše bylo relativní.

Setkal sem se s moji dobrou kamarádkou a hrnuli sme se k podiu (na jeden krok potřebujete tolik štěstí, píle a trpělivosti- toď moje definice podia) a začala hrát "kapela" - "předkapela".

Nyní sem se šel vyčůrat a přemýšlel a poté je mi jasné, že to byl nejhorší zážitek v mém hudebním životě- pseudo-kapela PRASKLÁ STRUNA. Následujících asi 25 minut sme si přáli (všichni) jediné, ať jim praskou všechny struny a nemají náhradní. Struny nepraskaly (vše je...), praskaly mozkové buňky. Vedle mě milenecko-vrstevnicko-narcistický pár celou tuto strašnou Prasklinu orálně prokopuloval. Záviděl sem mu (tomu muži). Má holku, se kterou se líbá na koncertě Horkýže Slíže. Mám chuť ho postavit k reprákům, aby poslouchal tu neo-nacistickou propagandu strunného punku a přejmout za něj úlohu samčího half-producenta samičí rozkoše. Byla moc pěkná. Skoro jako modelka (I když to vlastně nejde, protože ty chodí s homosexuálníma egocentrickýma jedincema z vedlejších. No comment).

STRUNA PRASKLA, poděkovala, odešla. Konečně. Pár vedle mě si povídá (debil).

Vyhlížím holku- nikde není.

Je mi divně. Chci něco pořádného- třeba AXU.

Horkýže Slíže přišli, odvedli úžasný výkon (lepší než před měsícem). Moc nám děkovali, my moc řvali (po Prasklé struně- lázeň-balzám na celou neuro soustavu). Koncert byl fantasický. Děkujeme 5x.

A to je asi vše. Tak mě napadá, že to vlastně nebylo skoro vůbec o hudbě. Ale užil bych větu Briana Molka z Placiba: "Hudba? Ale koho dnes vůbec zajímá hudba?".

Jednoduché, leč geniální....

Věnováno páru vedle mě. Který asi ani neregistroval, že nějaká kapela před nimi mění život stovkám lídí kolem nich. Byli jen oni dva...Jednoduché, leč geniální.


Fidel

 
... a ani hovno o autorských právech ...